olej na plátně 65 x 81 cm signováno a datováno vpravo dole: J. Šíma 53 vzadu výstavní štítek Galerie Edwin Engelberts Genéve   Provenience: – sbírka Marie Čakrtové, Ženeva / zakoupeno přímo od malíře   Vystaveno: - „Joseph Sima“, Musée National d´Art Moderne, Paris, 7. 11. - 23. 12. 1968, reprodukováno v katalogu výstavy pod č. 65 - „Josef Šíma, retrospektivní výstava 1919-1968, obrazy, kresby, grafika a ilustrace“, Národní galerie v Praze, Svaz československých výtvarných umělců, květen-červen 1968 v Praze – Valdštejnská jízdárna a Palác Kinských, červenec-srpen 1968 v Bratislavě – Slovenská národná galéria, srpen-září 1968 v Brně – Moravská galerie, uvedeno v katalogu výstavy po č. 90, reprodukováno pod č. 90   Publikováno: - František Šmejkal, Josef Šíma, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., Praha 1988, reprodukováno na str. 262, pod č. 287   Přiložena expertíza prof. PhDr. Jaromíra Zeminy: „Když Šíma roku 1950 přestal pracovat na československé ambasádě v Paříži, začal po několikaleté přestávce způsobené 2. světovou válkou opět soustavně malovat. Předtím maloval a kreslil jen v roce 1947 během svého prvního poválečného pobytu v Československu, kde ho k tvorbě inspirovala cesta do Slovenska a styk s tamními krajinami a lidovým uměním. Tvůrčí výsledky tohoto pobytu pak v Praze ještě téhož roku vystavil v Topičově salónu. Tak jako Emil Filla po návratu z koncentračního tábora učinil východiskem své nové tvorby vlastní předválečné práce, i Šíma to udělal, a svědčí o tom také posuzovaný obraz. Jeho námětem učinil převalující se zpěněné mořské vlny, jež ho fascinovaly už roku 1933 za pobytu v Hendaye a inspirovaly k několika obrazům. Tentokrát nemaloval moře (Atlantský oceán) u francouzsko-španělského pomezí, ale u Normandie a nebylo to moře klidné, při pobřeží, jako tehdy, ale zdivočelé bouří, která jeho vlny zvyšuje. Pěna některých vln tu má tvar lodi, jako jej má oblak na obraze Prázdno a vítr z roku 1954 a oblaky na obrazech krajin ze začátku třicátých let. Tam je taková i podoba země, plující ve vesmírném prostoru jako oblaky a spolu s nimi tak znázorňující jednotu světa: co je nahoře, je i dole. Toto pojetí, pro Šímu charakteristické, vysvítá i ze srovnání Bouře ve Fécamp s obrazem Slovensko z roku 1947, kde se zemské vrstvy podobají mořským vlnám a také jako by se převalovaly. (Všechny tři jmenované obrazy jsou reprodukovány v monografii o Šímovi od Františka Šmejkala, kterou vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1988, na straně 245, 262 a 263.) Jak dokládá štítek na zadní straně obrazu, byl vystaven v Galerii Edwin Engelberts v Ženevě.“                                                     Posouzeno PhDr. Karlem Srpem, Ph.D., PhDr. Jiřím Machalickým, Vladimírem Lekešem a Mgr. Alenou Havlíkovou. Přiložen rentgenový snímek obrazu a zpráva akad. mal. a restaurátora Tomáše Bergera.  Jedná se o jeden z nejdůležitějších obrazů z poválečné tvorby Josefa Šímy.