1928–1929
olej na plátně
135 x 102 cm
signováno a datováno vpravo dole: Šíma 1929

dále signováno, datováno a popsáno vzadu: J. Šíma Corps rose – 1928 –1929*
vzadu staré výstavní štítky: „Musée national d´art moderne Paris, č. 21“,
„Dr Jean Audoin, Paris“, „Le Surréalisme: Corps rose“ atd.
Obraz je rámován v původním rámu malovaném Josefem Šímou.

Provenience:
– svatební dar Josefa Šímy manželům Jouvovým (slavný francouzský básník
Pierre Jean Jouve byl Šímovým blízkým přítelem. Šíma mu ilustroval sbírku
básní Ztracený ráj.)
– sbírka Blanche Reverchon – Jouve
– sbírka Dr. Jean Audoin, Paříž
– významná zahraniční sbírka

Vystaveno:
– Galerie Povolozky, Paris, 1929
– Musée des Beaux-Arts, Reims 1963, vystaveno pod číslem 3
– Joseph SIMA Musée National d´Art Moderne, Paris (7. 11.–23. 12. 1968),
vystaveno pod číslem 21, reprodukováno ve výstavním katalogu na straně 42
– Josef Šíma: Obrazy a kresby (uspořádala Národní galerie v Praze a Svaz
Československých výtvarn ých umělců), Národní galerie v Praze, Valdštejnská
jízdárna a Palác Kinských (květen–čer ven 1968). Slovenská národná galéria
v Bratislave (červenec–srpen 1968). Moravská galerie v Brně (srpen–září 1968),
vystaveno pod č. 30, reprodukováno ve výstavním katalogu. Výstavu připravil
František Šmejkal ve spolupráci s Monique Faux a Jeanem Huguesem.
Komisařem výstavy byl Jaromír Zemina.
– SIMA : Le Grand Jeu, Musée d´Art Moderne de la Ville de Paris
(3. 4.–21. 6 1992), vystaveno pod č. 27

Literatura:
– Věra Linhartová Josef Šíma, strana 49, reprodukováno
– Cahiers du Musée National d´Art Moderne, Paris (1981–1986, strana 142,
reprodukováno)
– František Šmejkal Josef Šíma, vydal Odeon 1988, reprodukováno na straně 151
Obraz Josefa Šímy této kvality se na českém ani zahraničním aukčním trhu
nikdy nedražil. Jedná se o první aukční prodej obrazu.
Prof. PhDr. Jaromír Zemina, komisař Šímovy retrospektivní výsta vy v Národní
galerii v Praze (r. 1968) vzpomíná, že obraz byl jedním z největších poutačů
(tzv „highlights“) této úspěšné výstavy.
Přiloženo potvrzení autenticity Prof. PhDr. Tomáše Vlčka CSc.
Konzultováno s Prof. PhDr. Jaromírem Zeminou, Doc. PhDr. Marií Mžykovou CSc.
a PhDr.Jiřím Machalickým.
Přiložen roentgenový snímek obrazu a zpráva akad. mal. a restaurátora
Tomáše Bergera.

František Šmejkal, autor monografie Josef Šíma (vydal Odeon, 1988),
k obrazu uvádí: Od obrazu Ateliér vede přímá cesta ke klíčovému obrazu
Ve čtyři hodiny odpoledne, který Šíma věnoval jako svatební dar manželům
Jouvovým. Obraz, který měl několik vývojových předstupňů, vysvětloval
Šíma pevně zafixovanou vzpomínkou z dětství na velký požár Jaroměře
z roku 1896, při němž shořela značná část náměstí a přilehlých
domů: „Byl jsem na procházce na kopcích v okolí mého rodného města
v Čechách, byly mi čtyři roky. Odpoledne bylo klidné. Bylo horko. Mladá
dívka, která mě doprovázela, se náhle rozběhla. Následoval jsem ji,
a když jsem šplhal do vršku, který mi zakrýval město, spatřil jsem v záblesku
její nahá lýtka. Město zachvátil obrovský požár. Nejmenší detaily
této události se mi jevily současně s mimořádnou přesností. Plameny
a sloupy kouře, pohyby mužů, kteří bojovali s ohněm, viděl jsem všechno.
V roce 1929 jsem namaloval na obraze, který se jmenuje Ve čtyři
hodiny odpoledne, ženské torzo na červeném pozadí sžíraném vnitřním
požárem (Sima: jouer avec le feu, rozhovor s R. Sorinem). V analogickém
vyprávění v rozhovoru s J. Henricem Šíma navíc zdůrazňuje erotický
prvek tohoto zážitku, který si plně uvědomil až retrospektivně, v pozdní
vzpomínce, a dále přeludnost kouřové clony, která se mu měnila v plachtu
lodi, závoj víly. Vzpomínka na tento infantilní erotický zážitek, umocněný
primitivní, dětskou hrůzou z ohně se v Šímově imaginaci postupem
let přetavila do představy růžového torza, jehož obrys se podobně jako
obrys šlehajícího plamene zmnožuje a rozplývá, do představy ženy, která
je sama plamenem, či do představy plamene, jenž na sebe bere podobu
ženy. Konec konců tedy do představy sexualizovaného ohně, tak drahé
romantickým básníkům. Zmnožené obrysy však mohou být i narážkou
na proteovské clony kouře, měnící se závoje víly, a zároveň jsou dvě
transparentní, překrývající se mlna, dvě pulsující energetická biopole,
vyzařující z těla „sžíraného vnitřním požárem touhy“.
Josef Šíma patří k největším postavám, které ustalují pro historii podobu
našeho umění 20. století a zaujímá v něm specifické a výlučné postavení.
I když se ve třiceti letech usadil natrvalo ve Francii, nikdy neztratil kontakt
s českým prostředím a ve své tvorbě nepřestal stvrzovat příznačné
rysy českého cítění. V období před druhou světovou válkou zůstává Šíma
svou rozsáhlou aktivitou – pracoval i jako ilustrátor a publicista – zapojen
současně do francouzského i českého výtvarného dění. Nejprve vyznával
estetiku „Esprit Nouveau“, na krátký čas se přiblížil mezinárodnímu
konstruktivismu, až ho posléze zaujal rodící se surrealismus se svými
sondami do hlubinných vrstev lidské psychiky. Tehdy také začal Šíma
hledat malířský ekvivalent pro vlastní vnitřní představy a do jeho obrazů
vstoupily jako plody osvobozené imaginace pro něho charakteristické
archetypální formy: krystal, kosmické vejce, ženské torzo. Jeho poetika
se však vyhranila až v plodném ovzduší kontaktů s mladými filozofujícími
básníky, s nimiž v roce 1927 založil skupinu Vysoká hra (Le Grand Jeu).
Vedle svých zážitků z dětství zhodnocoval Šíma další významné reminiscence,
zejména klíčový, trvale v něm přítomný zážitek podstaty a jednoty
světa, jak mu ji jednoho dne odhalilo magické světlo kulového blesku.

*U této položky je snížená provize aukční síně ve výši 4% včetně DPH.

Vzhledem k tomu, že obraz má zahraničního majitele, nepodléhá jurisdikci České republiky a zákonu č. 20/1987, a je tedy „export free“ (trvalý vývoz není omezen).
Zájemci o dražbu tohoto obrazu, kteří v minulosti u naší společnosti nikdy nevydražily žádnou položku se musí domluvit před aukcí o podmínkách účasti v aukci.