Olbram Zoubek

Olbram Zoubek patří k nejvýznamnějším českým sochařům druhé poloviny 20. století. Byl nejen sochařem, ale také grafikem, restaurátorem a pedagogem. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Wagnera a již od počátku se vyznačoval osobitým přístupem ke ztvárnění lidské postavy. Jeho plastiky jsou charakteristické protáhlými, stylizovanými těly, která vyjadřují vnitřní napětí a duchovní rozměr lidské existence.
Zoubkova tvorba čerpala inspiraci především z antického Řecka a jeho ideálů krásy, rovnováhy a humanismu. Věnoval se rovněž restaurátorství renesančních sgrafit a kamenných plastik, čímž prohloubil svůj cit pro materiál i tvar. Byl členem několika významných uměleckých sdružení, například Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa, Nové skupiny a Umělecké besedy. Za svůj mimořádný přínos české kultuře byl v roce 1996 vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně. Jeho dílo, včetně ikonických bronzových plastik, jako je Adam (1999) a Eva (1999), patří k vrcholům moderního českého sochařství.