Stanislav Libenský

Stanislav Libenský je považován za nejvlivnější osobnost českého sklářského umění 20. století a klíčového tvůrce, který společně s Jaroslavou Brychtovou zásadně proměnil vnímání skla jako sochařského materiálu. Vystudoval UMPRUM v Praze, kde později také dlouhá léta působil jako pedagog a formoval novou generaci sklářských tvůrců. Jeho tvorba vychází z hlubokého porozumění optickým vlastnostem skla – světlu, barevné saturaci a hmotě – a transformuje je do monumentálních, často až sakrálně působících tavených plastik.

Libenský se proslavil zejména velkoformátovými skleněnými díly, která kombinují geometrickou strohost s duchovní symbolikou. Jeho práce jsou zastoupeny v nejprestižnějších sbírkách a muzejních institucích po celém světě. Společně s Brychtovou vytvořil řadu ikonických realizací pro architekturu, například monumentální okna v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta nebo legendární skleněný plášť budovy Nové scény Národního divadla.

Uznání získal již na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde obdržel cenu Grand Prix. Libenský je dodnes považován za zakladatele moderního sklářského sochařství a jeho vliv přesahuje hranice českého i evropského umění.