Alois Wachsman byl výraznou osobností české meziválečné avantgardy, jejíž tvorba se pohybovala na pomezí malby, architektury a scénografie. Roku 1920 patřil k zakladatelům uměleckého sdružení Devětsil a od roku 1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho všestranné zaměření se promítlo do spolupráce s předními architekty i divadelními scénami, mimo jiné s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v pražských Vršovicích v letech 1927–1930.
Wachsmanova raná malířská tvorba byla silně ovlivněna francouzským kubismem, postupně se však jeho výtvarný jazyk uvolňoval a v pozdějším období se přibližoval surrealistickým tendencím. Vedle volné tvorby se uplatnil také jako ilustrátor a divadelní architekt, zejména pro Osvobozené divadlo a Národní divadlo. V závěru života se jeho malba posunula k téměř realistickému projevu s výraznými náboženskými a spirituálními tématy. Jeho dílo je dnes považováno za jeden z nejhlubších a nejautentičtějších projevů českého moderního umění meziválečného období.
