Bedřich Feuerstein patří k nejvýraznějším a nejoriginálnějším osobnostem české moderny, a to díky své mnohostrannosti – byl architektem, malířem, scénografem i členem uměleckého spolku Devětsil. Už během studia na gymnáziu vynikal mimořádnými kreslířskými schopnostmi, které mu učitelé dokonce zapsali do vysvědčení. Architekturu studoval na Vysokém učení technickém v Praze a současně na Akademii výtvarných umění u Jana Kotěry, kde se formoval jeho cit pro moderní architektonické myšlení.
Feuersteinova umělecká dráha je spojená se scénografií – pro Národní divadlo vytvořil během let 1921–1936 dekorace k 22 inscenacím, mezi nimi i ke hře R.U.R. Karla Čapka. Právě bratři Čapkové jej přivedli do prostředí pražské kulturní avantgardy, v níž se stýkal s výraznými osobnostmi, jako byli Adolf Loos, Le Corbusier, Josef Šíma nebo Pablo Picasso.
V zahraničí získal zkušenosti v projekční kanceláři Augusta Perreta v Paříži a později v Tokiu, kam ho pozval architekt Antonín Raymond. Jeho život byl však provázen osobními ztrátami a profesními nezdary, což vedlo k předčasnému úmrtí ve věku pouhých 44 let.
Akvarelové krajiny tvoří nejpoetičtější část jeho výtvarné tvorby. Vyzdvihují subtilní práci se světlem, jemný kolorit a cit pro atmosféru, díky nimž představují jeden z vrcholů české moderní akvarelové malby první poloviny 20. století.
