Eduard Beaufort byl významnou osobností českého nakladatelského a vydavatelského prostředí první poloviny 20. století. Působil především jako organizátor a spoluvlastník rodinné tiskárenské a nakladatelské firmy, která patřila k respektovaným podnikům své doby. Spolu se svými syny, zejména Eduardem Beaufortem mladším (1891–1973) a Jiřím Beaufortem (1895–1976), se v roce 1925 stal veřejným společníkem firmy a od roku 1931 byl společně s rodinou jejím vlastníkem.
V rámci podniku se Beaufort zaměřoval především na systematický rozvoj nakladatelské činnosti. Jeho vydavatelská strategie byla charakteristická orientací na odbornou a technickou literaturu, která reagovala na dynamický rozvoj moderních technologií a médií. Pod jeho vedením vznikaly edice zaměřené na fotografii, film a rozhlas, například Fotorádce, Kinorádce či Radioamatérská knihovna, které sehrály významnou roli v popularizaci technických oborů mezi širší veřejností.
Po druhé světové válce došlo v říjnu 1945 k dosazení národní správy do rodinného podniku, čímž byla jeho dosavadní činnost zásadně narušena. V roce 1946 založil Eduard Beaufort na Zbraslavi nové nakladatelství, v jehož rámci vydával literární edici Próza 20. století, zaměřenou na soudobou světovou a českou literaturu. Toto nakladatelství však bylo zrušeno již v roce 1948 v důsledku politických změn a znárodnění kulturní sféry.
Po tomto období se stopy další Beaufortovy profesní činnosti vytrácejí. Přesto zůstává jeho jméno spojeno s významnou kapitolou českého nakladatelství a s úsilím o systematické a kvalitní vydávání odborné i literární produkce v
