Eva Kmentová

Eva Kmentová patří mezi nejvýraznější osobnosti českého a evropského sochařství druhé poloviny 20. století. Její tvorba se vyznačuje hlubokou citlivostí k přírodě, tělu a prostoru. Využívala otisky nalezených přírodnin či částí lidského těla, které se staly klíčovým symbolem jejího díla. Tyto otisky, přenesené do bronzu či sádry, v sobě nesou stopu pomíjivosti a zároveň autentický dotek přítomnosti. Dílo Tři listy (1973) představuje typický příklad této poetiky – bronzový reliéf, v němž Kmentová skrze jednoduchost formy otevírá prostor pro haptické vnímání a meditativní zkušenost.
Kmentová studovala na pražské UMPRUM, kde se věnovala nejprve šperkařství a poté sochařství pod vedením profesora Josefa Wagnera. Po studiu se provdala za sochaře Olbrama Zoubka, který po její smrti vytvořil bronzové odlitky některých jejích sádrových originálů. V 70. letech se Kmentová zařadila mezi nejprogresivnější autorky českého moderního sochařství. Její práce se soustředily na fyzické stopy, tělesnost a existenciální rozměr lidského bytí. V roce 1976 obdržela Cenu Jiřího Koláře a její dílo je dnes zastoupeno v řadě významných sbírek i galerií.