František Matoušek patří k výrazným osobnostem české výtvarné scény po roce 1990. Jeho tvorba je dlouhodobě charakteristická využíváním netradičního malířského podkladu – džínoviny, která se stala jeho autonomním výrazovým prostředkem. Od roku 1996 rozvíjí vlastní techniku založenou na vytahování bílých vláken z látky, čímž vytváří specifickou strukturu obrazu a posiluje jeho prostorovou i světelnou hloubku. Džínovina pro autora nese nejen materiální, ale i symbolický význam – jako připomínka svobody, vzdoru a osobní zkušenosti z období normalizace.
Vedle experimentu s materiálem je v Matouškově díle dlouhodobě přítomno téma krajiny, k níž přistupuje introspektivně a na základě osobního prožitku. Malované motivy často vycházejí z míst, která autor osobně navštěvuje, a jejich atmosféra je následně transformována do obrazové struktury kombinující textil a olejomalbu. Výsledná díla působí dynamicky a vtahují diváka přímo do děje zachyceného výjevu.
František Matoušek zahájil svou profesní dráhu jako písmomalíř a lakýrník, v roce 1993 však nastoupil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil v ateliéru Jiřího Davida. Byl jedním ze zakládajících členů umělecké skupiny Luxus a absolvoval několik stipendijních pobytů v zahraničí. Spolupracoval s řadou výrazných osobností současné scény, mimo jiné s Jakubem Špaňhelem, a podílel se i na mezioborových projektech, například na módní kolekci vytvořené s návrhářkou Monikou Drápalovou.
Autorova díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách a objevují se v aukční nabídce aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery.