František Vízner patří k nejvýznamnějším osobnostem českého i světového sklářského umění druhé poloviny 20. století. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a své odborné i řemeslné zkušenosti dále prohluboval na sklářských školách v Novém Boru a Železném Brodě. Právě hluboká znalost materiálu a technologických postupů se stala jedním ze základních pilířů jeho tvorby.
Zásadní obrat v jeho umělecké dráze nastal v roce 1975, kdy se rozhodl pro působení na volné noze a soustředil se na tvorbu autorských skleněných objektů. Vízner vytvářel geometricky čisté, precizně broušené formy, které se pohybují na hranici mezi užitým a volným uměním. Přestože jejich tvary mohou evokovat misky či talíře, zbavuje je jakékoli funkce a přistupuje k nim jako k autonomním sochařským objektům. Jeho díla se vyznačují harmonickými proporcemi, čistotou linií a výrazným působením barvy a světla. Díky své výjimečné estetické kvalitě jsou Víznerovy práce zastoupeny v prestižních muzejních a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.
