Jan Šafařík patří mezi pozoruhodné, byť předčasně zesnulé talenty české malby počátku 20. století. Narodil se v Prostějově a krátce studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde však pobyl pouze jeden rok. K mistrovství se dopracoval především díky akvarelové výuce u Jana Köhlera a intenzivnímu vlastnímu studiu.
V Praze se věnoval malbě jejích tichých zákoutí, atmosférických scén a poetických výjevů historického města. Jeho práce se objevovaly ve Zlaté Praze a na populárních pohlednicích nakladatele Jedličky, což výrazně přispělo k jeho popularitě. Po odvelení do Bosny tvořil dramatické válečné náměty, později se přestěhoval do Paříže, kde se rychle prosadil.
Šafařík měl tu čest vystavovat hned čtyřikrát na pařížském Salonu – významném milníku jeho krátké, ale velmi úspěšné kariéry. Jeho dílo je ceněno pro citlivou kresbu, realistickou přesvědčivost a schopnost zachytit náladu místa i atmosféru okamžiku.
