Jaroslav Rotbauer

Jaroslav Rotbauer patří k výrazným, avšak často nedoceněným osobnostem českého poválečného malířství. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde si brzy osvojil cit pro dramatický výraz a silnou figurální stylizaci. Ve své tvorbě čerpal z tradice evropského expresionismu a existenciálního realismu, avšak jeho osobitý přístup posouval tyto tendence směrem k hluboce psychologické a často satirické výpovědi o člověku a společnosti.
Rotbauerova díla bývají naplněna napětím mezi groteskností a tragikou, mezi intelektuálním nadhledem a silným citovým prožitkem. Typické jsou pro něj deformované postavy, karikované grimasy a syté barevné kontrasty, které zdůrazňují absurdnost a morální úpadek moderní civilizace. V pozdním období své tvorby se soustředil na společenskou a genderovou kritiku – například v obraze, kde skupina mužů posměšně měří nahé ženské tělo, odhaluje cynismus patriarchálních struktur a ztrátu lidskosti. Rotbauerova malba tak překračuje pouhou vizuální rovinu a stává se výrazným etickým gestem i filozofickou výpovědí o době, v níž žil.