Jaroslava Brychtová

Jaroslava Brychtová byla světově uznávaná sklářská sochařka, která společně se Stanislavem Libenským vytvořila jeden z nejvýznamnějších uměleckých tandemů 20. století. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, ale zásadní část její tvorby vznikala ve sklářské huti v Železném Brodě, kde experimentovala s možnostmi taveného skla.

Brychtová přinesla do společné tvorby specifický sochařský přístup – její modelace z hlíny a sádry se stávaly základními tvary pro pozdější skleněné objekty. Její cit pro objem, vnitřní prostor a hmotu se ideálně doplňoval s Libenského výtvarným pojetím světla a barvy. Společně vytvořili unikátní technologii velkoformátového taveného skla, která neměla ve světě obdoby a umožnila vznik monumentálních plastik s meditativní, často až sakrální atmosférou.

Jejich společná díla – včetně ikonických realizací pro architekturu, jako jsou skleněné prvky Nové scény Národního divadla či okna v kapli sv. Václava – se stala symbolem českého sklářského umění. Brychtová získala světová ocenění a její tvorba je součástí expozic v Evropě, USA i Japonsku. Patří mezi nejvýznamnější sklářské sochařky světového modernismu.