Tvorba Jindřicha Pruchy náleží k nastupující generaci české moderny počátku 20. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vlaha Bukovace a Hanuše Schwaigera, přičemž se postupně vymezoval vůči akademickému pojetí malby a směřoval k modernějším výrazovým prostředkům. Ve své tvorbě se věnoval především figurální malbě, krajině a motivům venkovského života.
Jeho díla se vyznačují expresivním rukopisem, tlumenou barevností a důrazem na náladu a vnitřní prožitek. Pruchova malba nese znaky symbolismu a raného expresionismu, často se sociálním a existenciálním podtextem. Slibně se rozvíjející uměleckou dráhu předčasně ukončila první světová válka, během níž Prucha roku 1914 padl v Haliči. Přesto je jeho dílo považováno za významný příspěvek k formování české moderny.
