Jiří Načeradský

Jiří Načeradský patří k nejvýraznějším osobnostem české poválečné malby a jedním ze zakladatelů české varianty nové figurace. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vlastimila Rady a již během studií projevil výjimečný cit pro figuru, která se stala hlavním tématem jeho rozsáhlé tvorby. Po absolutoriu absolvoval stipendijní pobyt v Paříži, který zásadně ovlivnil jeho umělecké směřování. V 70. a 80. letech měl zákaz veřejné činnosti, přesto však nadále intenzivně tvořil a rozvíjel svůj charakteristický styl. Roku 1989 se stal vedoucím ateliéru monumentální malby na AVU a později působil také na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně; v roce 1991 byl jmenován profesorem.

Načeradského malířský rukopis je postaven na fascinaci lidským tělem, které zobrazoval v expresivně stylizovaných a často groteskních podobách. Na konci 60. let se zařadil mezi nejvýraznější představitele nové figurace a díla z období „Běžců“ patří dodnes k vrcholům české moderní malby. V polovině 70. let prošla jeho tvorba proměnou – stále výraznější se staly geometrické tendence a proměny figury, které rozvinul do podoby svých typických ikonických motivů. K nejznámějším patří série „Kudlanek“, které v různých obměnách doprovázely jeho tvorbu i v pozdějších letech