Josef Mařatka patří k výrazným osobnostem českého sochařství první poloviny 20. století. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka, na jehož realistickou tradici navázal, avšak postupně ji obohatil o moderní výrazové prostředky. Zásadní význam pro jeho umělecký vývoj měl pobyt v Paříži, kde po dobu čtyř let působil jako asistent Augusta Rodina. Právě Rodinův dynamický modelační styl, důraz na expresi a vnitřní napětí figury se výrazně promítly do Mařatkovy tvorby; inspiraci však nacházel také v díle Antoina Bourdella, jehož tvorbu v roce 1909 významně představil pražskému publiku.
Mařatka se věnoval jak komorní plastice a portrétu, tak monumentálním realizacím ve veřejném prostoru. Mezi jeho významná díla patří portréty T. G. Masaryka či pomník prezidenta Masaryka v San Franciscu, stejně jako památník Praha svým vítězným synům na Náměstí Pod Emauzy v Praze. Od roku 1920 působil jako profesor na UMPRUM a aktivně se podílel na formování mladší generace sochařů. Díky svému mezinárodnímu působení a členství v Société des Beaux-Arts v Paříži zaujímá Josef Mařatka důležité místo nejen v kontextu českého, ale i evropského moderního sochařství.
