Ladislav Zívr

Ladislav Zívr patří k nejvýznamnějším osobnostem českého moderního sochařství 20. století a byl jediným sochařem slavné Skupiny 42. Studoval na Odborné škole keramické v Bechyni a poté na pražské UMPRUM, kde rozvinul celoživotní vztah k práci s hlínou. Materiál vnímal jako živý organismus, schopný zachytit přirozené rytmy přírody i duchovní napětí lidské figury. Ve svém díle dokázal propojit organické formy s geometrickou stylizací inspirovanou evropskou avantgardou – především kubismem a surrealismem.
Zívrova plastika Sedící z roku 1969 představuje typický příklad jeho osobitého rukopisu – zemitý materiál, měkké křivky a tichá, soustředěná poetika. Šedesátá léta znamenala vrchol jeho tvorby, kdy se těšil uznání odborné veřejnosti i mezinárodní pozornosti. V roce 1962 reprezentoval Československo na Bienále v Benátkách a o sedm let později získal titul zasloužilého umělce. Jeho sochy jsou dnes zastoupeny v nejvýznamnějších českých galeriích, včetně Národní galerie a Galerie hlavního města Prahy, a patří k trvalým hodnotám českého moderního sochařství.