Milan Grygar patří k nejvýznamnějším českým poválečným výtvarníkům, kteří zásadně rozšířili hranice kresby jako média. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze pod vedením Josefa Nováka a Emila Filly. Už od 60. let začal experimentovat s propojením kresby a zvuku, čímž vytvořil zcela originální koncept akustické kresby, založené na přesvědčení, že zvuk vznikající při samotném procesu kreslení je nedílnou součástí díla.
V 70. letech se jeho tvorba vyvíjela směrem ke geometrickým strukturám, které umělec narušoval jemnými rytmickými posuny, drobnými barevnými odchylkami či pravidelným systémem linií. Tyto práce vyústily v cykly Zvukoplastických kreseb a Lineárních partitur.
Na konci 70. let vznikají Prostorové partitury — díla, v nichž se geometrické tvary prolínají a vytvářejí iluzi trojrozměrných prostorů, jak je patrné i na nabízeném díle Prostorová partitura z roku 1976. Grygarovy partitury nejsou hudební zápis, ale vizuální struktury, v nichž se propojuje čas, rytmus, ticho i pohyb.
Jeho práce získaly mezinárodní ohlas; vystavoval ve Francii, Německu, Itálii i Japonsku. Roku 2013 byl oceněn Cenou Ministerstva kultury za přínos českému výtvarnému umění.
