Pavel Trucla patří k autorům, kteří na české výtvarné scéně vstoupili v polovině 90. let a od počátku se vědomě hlásili k tradičním výtvarným médiím. Jeho tvorba se vyznačuje důrazem na hodnoty každodenního prostředí a citlivé vnímání přírodních i lidských jistot. V obrazech se soustředí na psychosferické kvality okolního světa — na atmosféru, paměť místa a způsob, jakým se realita proměňuje v subjektivní prožitek.
Trucla čerpá z časem prověřených malířských forem, které přetváří do osobitého vizuálního jazyka založeného na klidné kontemplaci. Jeho hlavním východiskem je hledání původního uměleckého tvaru, jenž vzniká v balanci mezi tradicí a individuálním gestem. Díla působí tiše, avšak intenzivně — jako obrazy, v nichž se realita setkává s introspektivní, téměř meditační rovinu autorova vnímání.
