Vladimír Janoušek patří k nejvýznamnějším osobnostem českého poválečného sochařství. Jeho tvorba se soustředí na vztah lidské figury a prostoru, přičemž se pohybuje na pomezí figurace a abstrakce. Charakteristickým rysem jeho soch je práce s kovem, zjednodušeným tvarem a strukturou, která zdůrazňuje napětí mezi hmotou a prázdnem.
V letech 1952–1970 byl členem Svazu československých výtvarných umělců a Umělecké besedy v Praze. Roku 1960 se stal zakládajícím členem významné tvůrčí skupiny UB 12, která sehrála klíčovou roli v českém umění 60. let a představovala alternativu k oficiálnímu socialistickému realismu. Skupina se vyznačovala důrazem na osobní výraz, experiment a dialog s evropskou modernou.
Janoušek dlouhodobě spolupracoval se svou manželkou, sochařkou Věrou Janouškovou. Společně pracovali ve sdíleném ateliéru v pražských Košířích, který se stal důležitým místem umělecké tvorby i setkávání. Od poloviny 60. let se Janoušek soustředil především na kovové plastiky, v nichž rozvíjel téma neurčitých obrysů figur, jejich vzájemných vztahů a ukotvení v prostoru.
Jeho díla působí existenciálně, často evokují vnitřní napětí, křehkost i sílu lidské postavy. Janouškova plastika se vyznačuje vysokou mírou abstrahování, přesto si zachovává silný humanistický rozměr. Díky této kombinaci patří jeho práce k trvale ceněným hodnotám českého moderního sochařství.
Autorova díla se objevují rovněž v aukční nabídce aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery, která je považována za jednu z nejprestižnějších aukčních síní zaměřených na klasické, moderní a poválečné umění ve středoevr
