Vlaho Bukovac byl slavný chorvatský malíř, rodák z Cavtatu, jehož tvorba spadá do pozdního impresionismu, symbolismu a secese. Studoval na pařížské akademii u Alexandra Cabanela a navázal přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Tematicky se vyhranil v alegorických figurálních kompozicích zasazených do arkadických krajin, často reflektujících dějiny i současnost balkánských zemí.
Bukovac brzy uspěl v pařížském Salónu a během zralého období kolem roku 1900 dospěl k osobitému barevnému ladění a mistrovské technice, posílené pointilistickým štětcováním a harmonickými valéry. V letech 1903–1909 působil v Praze, kde výrazně zdokonalil svou techniku a lyrickou výrazovou složku, inspirovanou hudebními dojmy a nebeskými harmonickými pozorováními.
