Vlastimil Beneš patří k osobitým osobnostem českého malířství 20. století, jejichž tvorbu nelze jednoznačně zařadit do jediného výtvarného proudu. V letech 1940–1943 studoval na soukromé škole kreslení Emanuela Frinty, jeho studia však přerušilo nucené nasazení v Německu během druhé světové války. Po válce se aktivně zapojil do uměleckého dění a stal se členem významných výtvarných spolků Štursa a později skupiny Máj.
Stěžejním tématem Benešovy tvorby je česká krajina v širokém slova smyslu – venkovské prostředí, pražská periferie i industriální krajina. Jeho obrazy nesou poetický a často ztišený výraz, v němž je přítomnost člověka naznačena spíše nepřímo, prostřednictvím architektury, nápisů, fragmentů či opuštěných předmětů. Tato subtilní práce s náznakem a atmosférou dává jeho dílu existenciální hloubku. Benešova tvorba je zastoupena v řadě významných veřejných i soukromých sbírek v České republice i v zahraničí.
