olej na plátně  50,5 x 39,5 cm  signováno vpravo dole: Ant. Procházka  popsáno a datováno vzadu tužkou na rámu: Hlava III. vzadu na rámu staré razítko: vystaveno v Mánesu 1947  vzadu staré štítky s přípisem tužkou, rukou autora: 1916, 87  vzadu na spodní liště rámu papírový štítek: Österreichische Galerie Belvedere/ Künstler: Antonín Procházka/ Werk: Kopf III (Maske) / Inv.-Nr.Lg1617   Provenience: - sbírka historika umění a sběratele PhDr. Jaromíra Pečírky, Praha - sbírka rodiny Dr. Ivo Rottera, rakouská Národní galerie Belvedere, Vídeň (dlouhodobá zápůjčka)    Vystaveno:  - „Antonín Procházka: výbor prací z let 1907–1922“, SVU Mánes, Praha, únor–březen 1923, kat. č. 27, vystaveno pod názvem Maska- „Antonín Procházka: výbor prací z let 1907–1922“, Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně, duben 1923, kat. č. 26, vystaveno pod názvem Maska- „Antonín Procházka“, souborná výstava, Mánes, Praha, leden-únor 1947, kat. č. 58, vystaveno pod názvem Hlava III  Přiložena expertíza prof. PhDr. Jaromíra Zeminy: „Obraz náleží k Procházkovým nepočetným obrazům z doby 1. světové války, jejíž vše rozrušující dynamika jako by se promítla i do jeho psychiky a tvorby. Procházka přitom navazoval na své poslední předválečné obrazy založené na principech Picassova a Braquova syntetického kubismu, jehož příznačnými vlastnostmi jsou menší míra rozkladu zobrazených předmětů na jejich objemové a prostorové elementy, než jakou se vyznačoval kubismus analytický, rozmanitější barevnost, do té doby omezená převážně na hnědi a šedi, a zobrazování látkové struktury předmětů její malířskou nápodobou, později nahrazovanou vlepením kusů skutečného materiálu: příkladem Procházkovy modifikace syntetického kubismu je Zátiší se sklenicí, 1913 - 1914, a Víno, 1914 (jejich reprodukce jsou v monografii o Procházkovi od Alberta Kutala, Praha 1959, čís. 43 a 45). Ve válečném údobí však Procházka celkovou kompozici obrazů – jejichž výraznou složkou byly zklidňující a zpevňující horizontály a vertikály – změnil, rozhýbal ji a někdy poněkud rozdrobil malými obloučky, protisměrnými křížícími se diagonálami, někdy klikatými, a pestrým útočným koloritem. Nejznámějšími příklady tohoto pojetí, jež Vincenc Kramář nazval orfismem a Jaromír Pečírka kubistickým rokokem, jsou Poprsí dívky, 1915–1916, a Zpěvák, 1916 (v Kutalově monografii reprodukce čís. 51 a 52). Posuzovaný obraz, vynikající sonorní barevností, ve srovnání s nimi působí, tak jako méně výrazná Dívčí hlava, rovněž 1916 (v monografii o Procházkovi od Jaromíra Pečírky, Olomouc 1945, reprodukce VIII), po tvarové i barevné stránce o něco klidněji a harmoničtěji, a tím již předznačuje Procházkovy obrazy ze začátku dvacátých let, jako jsou Broskvez roku 1921 (v Kutalově monografii reprodukce čís. 55). O významu a ceně Hlavy IIIsvědčí to, že byla součástí souborné výstavy Procházkovy malířské tvorby, kterou uspořádal spolek SVU Mánes v Praze roku 1923 (měla tam název Maska), a posmrtné retrospektivní výstavy, rovněž uspořádané tímto spolkem, v Praze roku 1947. Obraz patřil Jaromíru Pečírkovi, který napsal úvod k tomuto katalogu.“  Přiložen posudek PhDr. Marcely Macharáčkové, autorky soupisu díla Antonína Procházky: „Obraz Hlava III (Maska) z roku 1916 patří do Procházkova orfického období. Malíř namaloval v letech 1915–1917 několik dívčích i mužských hlav, pro něž je typické používání organických tvarů, oblíbených tzv. křivek – závitnic s barevnými pásy. Námi posuzovaný obraz má komornější a klidnější kompozici v tlumenějších barvách. Jedná se patrně o hlavu ženy, její zelené ukončení pravé poloviny hlavy připomíná trochu řešení použité u obrazu Zpěvák. Levá horní polovina plátna je pojednána ve fialové a červené ploše, naznačující textilie. Tento element v pozdější tvorbě Procházka nahradil aplikacemi konkrétními materiály, nebo jejich napodobením. Hlava III má ve svém jednoduchém ztvárnění obličeje až anekdotické vyznění, které pozorujeme u některých malířových kubistických hlav z počátku dvacátých let 20. století. Malířský rukopis je energický, pastózní, na bílé ploše uprostřed plátna jsou patrné silnější vrstvy běloby. Tento aspekt „reliéfní“ malby pomocí různých past Procházka v dalších letech stupňoval. Obraz je i po mnoha letech ve velmi dobrém stavu, který svědčí o technologických kvalitách malby. Pochází ze sbírky historika umění a teoretika Jaromíra Pečirky (1891–1966), později profesora Vysoké uměleckoprůmyslové školy v Praze. Pečírka sledoval Procházkovu tvorbu od jeho první výstavy v pražském Mánesu v roce 1923, v průběhu let psal německy recenze do pražského deníku Prager Presse, v nichž hodnotil Procházkovu tvorbu na samostatných výstavách, i jeho podíl na společných výstavách Skupiny výtvarných umělců v Brně. S malířem jej pojily přátelské vztahy, proto se také ujal organizací posmrtných Procházkových výstav v roce 1945 v Olomouci a v roce 1947 výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze, ke kterým napsal také úvodní statě katalogů. Obraz byl vystaven v roce 1923 na první Procházkově výstavě v pražském Mánesu, kterou uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes, pod kat.č. 27 (viz přípis na slepém rámu) pod názvem Maska s vročením 1918. Repríza výstavy se konala v témže roce v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně (kat.č.26, Maska, 1918). V roce 1947 byl pak obraz vystaven na posmrtné Procházkově výstavě v pražském Mánesu (kat. č. 58) uvedený pod názvem Hlava III, 1916, se špatnými mírami 40 x 30 cm. V té době se patrně nacházel již ve sbírce Dr. Pečirky, který byl autorem této výstavy. Do své sbírky pak obraz získal významný rakouský sběratel Dr. Ivo Rotter. Jeho vzácná sbírka moderního českého umění 20. století je uložená ve vídeňské Galerii Belvedere (viz štítek s přípisem na slepém rámu dole). Obraz Hlava III (Maska) patří ke vzácným dílům Procházkova významného tvůrčího období z let první světové války, kdy malíř ve své samotě a izolaci v Moravské Ostravě vytvořil ta nejoriginálnější díla českého kubismu.“Přiložena zpráva o provedeném restaurátorském průzkumu ak. mal. rest. Martina Martana.  Dále posouzeno PhDr. Karlem Srpem, Ph.D. a PhDr. Jiřím Machalickým.  Přiloženo potvrzení autenticity.