Antonín Pelc patří mezi významné osobnosti české výtvarné scény 20. století. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Bukovace a Pirnera a věnoval se kresbě, malbě i karikatuře. Jeho tvorbu ovlivnil francouzský kubismus, který se promítl do jeho zátiší, krajin a figurálních kompozic. Charakteristická je pro něj jemná, lyrická linka, spojující expresivní formu s hlubokou mimetickou vazbou na realitu.
Pelcova osobní a profesní dráha byla ovlivněna historickými událostmi – v roce 1939 emigroval do Francie a později do USA, kde tvořil ilustrace a karikatury, mimo jiné pro The New York Times. Po návratu do Čech působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a pokračoval ve výuce i tvůrčí práci. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1963 získal titul národního umělce.