André-Aimé-René Masson patří k nejvýznamnějším osobnostem francouzského moderního umění 20. století. Byl všestranným umělcem – malířem, grafikem i sochařem – a jeho tvorba sehrála klíčovou roli především v rámci surrealistického hnutí. Studoval u Constanta Montalda na Académie Royale des Beaux-Arts v Bruselu a později u Paula Baudouïna na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži.
Zásadní vliv na Massonovo umělecké směřování měla první světová válka, během níž utrpěl těžké zranění. Tato zkušenost se promítla do jeho celoživotního protiválečného a existenciálního ladění tvorby. Vycházel z kubismu a surrealismu, avšak brzy se stal jedním z hlavních představitelů techniky automatické kresby, v níž se snažil potlačit vědomou kontrolu a umožnit spontánní projevy podvědomí. Experimentoval také s netradičními materiály, například s obrazci vytvářenými z písku.
Massonova tvorba byla ovlivněna literaturou markýze de Sade, zabýval se erotickými tématy a zkoumal stavy změněného vědomí. Pohyboval se v okruhu předních intelektuálů a umělců své doby – k jeho blízkým přátelům patřili Joan Miró, Juan Gris, Antonin Artaud, Georges Bataille či Louis Aragon. Aktivně přispíval do významných avantgardních časopisů Minotaure a Acéphale. Na počátku 30. let se však se surrealistickou skupinou rozešel a vydal se vlastní uměleckou cestou.
Během španělské občanské války pobýval v Tossa de Mar a otevřeně podporoval levicové odborové hnutí. Nacistickým režimem byla jeho tvorba označena za tzv. „zvrhlé umění“. Díky pomoci Variana Frye emigroval během druhé světové války do Spojených států, kde
