František Drtikol patří k zakladatelským osobnostem české moderní fotografie a zároveň k nejvýznamnějším světovým fotografům první poloviny 20. století. Jeho tvorba zásadním způsobem ovlivnila vývoj umělecké fotografie nejen v českém prostředí, ale i v mezinárodním kontextu. Proslul zejména figurální fotografií, prací se světlem a stínem a inovativním propojením fotografie s výtvarným myšlením.
Významnou kapitolou jeho tvorby je experimentování s tiskovými a reprodukčními technikami. V roce 1922 vyvinul a následně si nechal patentovat vlastní technologii půltónové fotolitografie, která byla od roku 1925 právně chráněna. Tato technika kombinuje principy olejotisku a litografie – olejotiskový obraz je přenášen na litografický kámen, přičemž klíčovým prvkem je rozložení stínů do polostínů a čtvrtstínů. Výsledný tisk se vyznačuje sametovou hloubkou, měkkostí hlubotisku a zároveň lehkostí a zrnitostí typickou pro litografii. Použití této techniky vyžadovalo vysokou odbornou znalost a značnou řemeslnou zkušenost.
Základy pro své experimentální postupy získal Drtikol během studia v Mnichově v letech 1901–1903, kde se seznámil s moderními výtvarnými tendencemi i technickými možnostmi fotografie. Jeho tvorba postupně překročila hranice piktorialismu a směřovala k výrazně stylizovanému, symbolickému a až abstraktnímu vyjádření.
Drtikolovo dílo je dnes zastoupeno v nejprestižnějších světových sbírkách a muzeích a je pravidelně publikováno v odborné literatuře věnované dějinám fotografie. Ve světovém měřítku patří k nejznámějším českým umělcům 20. století a jeho práce jsou považovány
