Henry Moore patří k nejzásadnějším osobnostem moderního sochařství 20. století a je považován za klíčového reformátora anglické plastiky. Jeho tvorba znamenala skutečný zlom v britském umění, které se do té doby pohybovalo převážně v rámci akademických tradic. Moore dokázal navázat na klasická témata figurálního sochařství, avšak zpracoval je zcela novým, nekonvenčním způsobem.
Ve svém díle reflektoval podněty evropské moderny, zejména novoprimitivismus, který se formoval již v prvním desetiletí 20. století v pařížských uměleckých kruzích a stal se východiskem pro vznik směrů, jako byl kubismus. Moore se inspiroval rovněž přírodou, krajinou a organickými tvary, které transformoval do monumentálně působících plastik, a to i v případech, kdy jejich skutečné rozměry zůstávaly relativně malé. Jeho rané plastiky často nepřesahovaly výšku padesáti centimetrů, přesto vyzařovaly mimořádnou prostorovou a tvarovou sílu.
Typickým rysem Mooreovy tvorby je napětí mezi hmotou a prostorem, zjednodušený tvarový jazyk a důraz na vnitřní strukturu figury. Tradiční motivy, jako stojící či ležící postava, zpracovával s výraznou abstrahující tendencí, aniž by ztratil kontakt s lidskou zkušeností a přirozeným světem. Bronz se stal jedním z jeho hlavních materiálů, který mu umožnil dosáhnout nadčasového a trvanlivého výrazu.
Henry Moore se během svého života dočkal mimořádného mezinárodního uznání. Jeho díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších světových muzeích, galeriích i soukromých sbírkách a pravidelně se objevují na prestižních aukcích. Mooreova plastika zásadně ovlivnila podobu poválečného
