Jan Slavíček byl významným pokračovatelem rodinné malířské tradice – jeho otcem byl slavný krajinář Antonín Slavíček, jehož vliv se v synově tvorbě trvale odráží. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Jana Preislera, Vratislava Nechleby, Maxe Švabinského a Otakara Nejedlého a podnikl četné studijní cesty po Evropě, které obohatily jeho koloristický projev i smysl pro kompozici.
Tvorbu Jana Slavíčka charakterizuje lyrické vidění reality, jemný cit pro světlo a barevné vztahy. Zátiší představují jeden z nejdůležitějších okruhů jeho tvorby – uplatňuje v nich vyrovnanou, harmonickou kompozici, civilnost motivů a fascinaci odlesky na skleněných a kovových površích. V jeho malbě je cítit úcta ke starým mistrům i snaha o moderní, uvolněný rukopis.
Slavíček byl členem S.V.U. Mánes a jeho dílo patří k reprezentativním ukázkám kultivovaného projevu české meziválečné malby.
