Jaroslav Král patří k významným osobnostem českého moderního umění meziválečného období a je jedním z klíčových představitelů českého neoklasicismu dvacátých let 20. století. Jeho tvorba se vyvíjela v úzké souvislosti s proměnami evropského moderního umění, zejména francouzského, italského a německého, a reagovala na potřebu obnovy harmonie a řádu po traumatických zkušenostech první světové války.
Neoklasicismus v Králově pojetí nepředstavoval pouhý návrat k minulým epochám ani odtržený historismus, ale vědomou snahu o nalezení protiváhy k analytickým a experimentálním tendencím avantgardy, zejména kubismu, futurismu a dadaismu. Příklon ke klasickému ideálu vycházel z touhy překonat psychické i morální důsledky válečné katastrofy a čelit disharmoniím soudobého života prostřednictvím vyváženého a klidného výtvarného jazyka.
Ve druhé polovině dvacátých let Královo dílo postupně směřuje k harmonizaci tvarových prostředků. Projevují se zde klasicistní rysy inspirované Picassovým klasicismem i tvorbou Jeana-Augusta-Dominique Ingrese. Typická je snaha o soulad formy, rytmu a barevnosti, která dodává jeho obrazům meditativní a melancholickou atmosféru.
Obraz Matka země představuje jeden z vrcholů Královy tvorby a myšlenkové ukotvení jeho uměleckého směřování. Mýtus ideálního soužití člověka s přírodou je zde vyjádřen souladným rytmem křivek ženského těla a terénních vln krajiny, doplněným zelenohnědou až zlatavou barevností. Tento výraz se stal charakteristickým i pro další autorova díla z tohoto období.
Autorova díla se objevují rovněž v aukční nabídce aukční síně Adolf Loos
