Jiří Sopko studoval v letech 1956–1960 na Výtvarné škole Václava Hollara a následně v letech 1960–1966 na Akademii výtvarných umění v Praze u Antonína Pelce. Od poloviny 60. let se systematicky věnuje malbě, v roce 1987 vstoupil do umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece. Od roku 1990 působil na AVU jako pedagog, později profesor ateliéru malby, a v letech 2002–2010 zastával funkci rektora Akademie.
Sopkova tvorba je charakteristická expresivní figurací a výraznou barevností. V 70. a 80. letech vznikaly groteskní malby reflektující společenskou a politickou realitu, zatímco po roce 1982 se autor opět přiklání k melancholičtějšímu a existenciálnímu projevu. Opakujícím se motivem jsou hlavy s výraznými grimasami, které nesou hlubokou vnitřní ambivalenci – významy v jeho obrazech nejsou nikdy jednoznačné a zůstávají otevřené interpretaci.





