1968 (obraz byl dokončen dne 23. 8. 1968)
olej na plátně
61 x 92 cm
signováno vpravo dole: OK
vzadu přípis rukou Oskara Kokoschky: “Europa`s SUNSET 1968, Prague 23. 8. 68“

Obrazy Oskara Kokoschky tohoto historického významu a kvality se na světovém uměleckém trhu objevují velmi zřídka.
Jedná se o první aukční prodej obrazu.

Zásadní dílo kánonu českých a slovenských dějin umění, které malíř Oskar Kokoschka dokončil 23. srpna 1968. Obraz Oskar Kokoschka namaloval na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa a věnoval ho symbolicky Československu, jeho obyvatelům a Pražskému jaru.
Přiložen certifikát pravosti od manželky Oskara Kokoschky, paní Oldy Kokoschka.*
Přiložena expertiza uznávaného znalce díla Oskara Kokoschky (autora jeho soupisu a mnoha publikací), emeritního ředitele Oskar Kokoschka Dokumentation Centre v Pochlarn, Prof. Johanna Winklera.** Posouzeno šéfkurátorem rakouské Národní galerie Belvedere ve Vídni, Dr. Alfredem Weidingerem (uznávaný znalec díla, autor mnoha výstav a publikací Oskara Kokoschky) a Prof. PhDr. Jaromírem Zeminou. Obraz je uveden v soupisu díla Oskara Kokoschky pod číslem 474.
Přiložen roentgenový snímek obrazu a zpráva akad. mal. a restaurátora Tomáše Bergera.

To, co pro ruské umění znamená Malevičův Černý čtverec, pro americké Whistlerova Matka národa, pro rakouské Klimtův Polibek a pro francouzské Picassův Autoportrét, to symbolicky znamená pro české a slovenské umění Kokoschkův ikonický olej Žáby. V květnu 1967, krátce po převratu, který provedla 21. dubna skupina extrémně pravicových důstojníků v Řecku, navštívila manželka Oskara Kokoschky paní Olda v Londýně představení Aristofanesovy hry Žáby, ve které řečtí herci otevřeně kritizovali tamní režim. V září Oskar Kokoschka zaplnil celý skicák přípravnými kresbami tlustých ropuch, želv a krabů, které jsou například nyní ve sbírkách Fondation Oskar Kokoschka ve Vevey. V prosinci téhož roku se Kokoschka rozhodl vydat skrze nakladatelství Gottharda de Beauclaire Ars librorum sérii tisků v provedení suché jehly na motivy této Aristofanesovy hry. Přitom žáby zde představovaly nevzdělaný národ. Krabi zase hrdinné národy Evropy (pro Kokoschku to byly zejména anglický a ruský), které se se zbraní v ruce postavily Hitlerovi na odpor. Žáby tupě zírající do soumračného šera se mu tak staly symbolem lidské hlouposti, závisti, neschopné odlišit lež od pravdy a obyčejnost od mimořádnosti. Roku 1968 sledovali s napětím Olda a Oskar Kokoschkovi průběh Pražského jara a demokratizující kroky, ve které si poprvé od války dovolili doufat. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy v Praze v srpnu 1968 byli oba velmi rozrušeni. Olej Žáby tak vypovídá o diktaturách napříč dějinami, kritizuje lhostejnost Evropy.
Slavného malíře Oskara Kokoschku spojoval s Čechami původ a dočasné pobyty.
Jeho děd z otcovy strany Václav pocházel z Podřipska, z Račiněvsi, a živil se jako zlatník v Praze. I Václavův syn Gustav se vyučil zlatníkem, ale štěstí hledal ve Vídni. Se svou ženou Romanou měl tři syny a jednu dceru. Druhý syn Oskar se narodil 1. 3. 1886 v Pochlarnu na Dunaji. Do Čech se dostal poprvé v útlém věku, když se Kokoschkovi odstěhovali do Ústí nad Labem. Otec Kokoschka totiž doufal, že se jim tam bude žít snadněji. To se nestalo, a tak se roku 1890 opět vrátili do Vídně, jejíž velká kulturní tradice pak ovlivnila Oskarovu tvořivost rozhodujícím způsobem. Od otce získal výtvarné nadání a muzikálnost. Děd Václav uctíval Jana Amose Komenského a sám své rodině uplatňoval jeho výchovné zásady, k Oskarovu rozhodnutí být malířem přispěla i četba učebnice Orbis pictus. Ale především ho k malířství přivedly obrazy starých mistrů, zejména Pietera Brueghela, ve vídeňských muzeích, jež s otcem navštěvoval už jako chlapec, a snad ještě víc barokové fresky Franze Antona Maulbertsche, které pozoroval při zpěvu na kůru kostela piaristů. Později vídeňská secese se svým hlavním představitele Gustavem Klimtem určila tvářnost jeho prvního osobitého výtvarného díla – ilustrací k vlastnímu básnickému textu Snící chlapci z roku 1907. Kokoschkův, tak jako Schieleho expresionismus spočívá na secesních základech. S Čechami se Kokoschka opět setkal po první světové válce, když se v Praze provdala a usadila jeho sestra, básnířka Berta Patočková-Kokoschková: navštěvoval ji tam občas hlavně za svého působení v drážďanské akademii výtvarných umění v první polovině dvacátých let. Do Prahy odjel také na podzim roku 1934, to mu bylo osmačtyřicet. Tehdy ho sem přivedla vyhlídka na možnost portrétovat prezidenta Masaryka a naděje, že po nedávné matčině smrti nalezne v Čechách klidnější ovzduší, než bylo v Rakousku a Německu, kde se rozmáhali nacisté. Chtěl pobýt krátce, netušil, že tu bude žít další čtyři roky. I on se usadil v Praze, kterou si velmi zamiloval. (Oskar Kokoschka měl československé státní občanství od roku 1934 až do roku 1947). Z lásky k ní se vyznal samozřejmě hlavně malbou. V tehdejším Československu Kokoschka poznal mnoho pozoruhodných osobností. Nejvýznamnější pro něj bylo seznámení s T. G. Masarykem, s nímž ho sblížil zejména obdiv ke Komenskému, proto připojil k prezidentově podobizně z roku 1936 imaginární portrét velkého humanisty. V Praze se Kokoschka seznámil také s dcerou právníka a milovníka umění K. B. Palkovského, kultivovanou, noblesně prostou Oldou, svou příští ženou. Svědectvím jejich vztahu je cyklus kreslených podobizen, pojatých hudebně jako variace na zvolené téma. Brzy po tragických mnichovských událostech roku 1938 přiměla právě Olda Kokoschku k odchodu do Anglie, čímž mu zachránila život. Malíř, kterého nacisté poznamenali cejchem umělce „zvrhlého“ a který patřil k jejich nejaktivnějším odpůrcům, by se byl po obsazení Československa nepochybně stal jednou z prvních obětí jejich zvůle. Odcházel nerad: „Byl jsme v Praze po celá čtyři léta velmi šťastný, našel jsem tam domov“, vzpomínal. Svědčí o tom i první obraz, který v Anglii namaloval.
Je to pohled na Vltavu s Karlovým mostem, jak si ho vybavoval z paměti a pojal svým jedinečným způsobem, slučujícím impresi s expresí, vjem s vizí. Tomuto svému poslednímu pohledu na milované město dal název věru výmluvný: Nostalgie. Nikdy už sem nepřijel. Na Československo proměněné v potupný Protektorát Čechy a Morava však myslet nepřestal. Na rozhraní roku 1940 a 1941 pranýřoval strůjce mnichovské dohody, tedy i představitele Anglie, alegorickým obrazem Červené vejce s karikaturami Hitlera a Mussoliniho a v roce 1942 věnoval českému baroknímu umění stať s politicky vyhroceným závěrem. Do Čech se už nevrátil, ale vracela se sem paní Olda. V roce 1991 navštívila Prahu, aby v Divadle v Dlouhé ulici zhlédla představení fragmentu Kokoschkovy v Praze načrtnuté hr y o Komenském.

Vystaveno
/pro nezájem jak předlistopadové, tak i současné kulturně-politické nomenklatury nebyl tento zásadní obraz pro dějiny Československa nikdy v minulosti vystavován jak na území bývalého Československa, tak ani České a Slovenské republice/
– Kokoschka, London, březen až duben 1969, galerie Marlborough Fine Art, vystaveno pod číslem 24, barevně reprodukováno ve výsta vním katalogu strana 26
– Oskar Kokoschka ,Paintings and Watercolours since 1953. B. A. T. a Kunsthaus Hamburg, únor–květen 1975, vystaveno pod č. 30, barevně reprodukováno na straně 29
– Oskar Kokoschka,Oleos y acuarelas dibujos,g rabados,mosaicos. Obra literaria. Fundacion Juan March, Madrid 22. května–5. července 1975, vystaveno pod číslem 32, barevně reprodukováno pod číslem 28
– Oskar Kokoschka zum 85.Geburstag, Osterreichische Galerie, Vienna, 27. dubna–16. června 1981, vystaveno pod č. 97
– Oskar Kokoschka 1886–1980, Museum des 20. Jahrhunderts, Vienna, 19. března–13. dubna 1982, vystaveno pod číslem 120
– Oskar Kokoschka: The Late Work 1953–1980, Marlborough Fine Art, London, 8. června–21. července 1990, vystaveno pod č. 19
– Oskar Kokoschka, Kunstforum Landerbank Vienna, 14. března–23. června 1991, Klaus Schroder und Johann Winkler (ed.), vystaveno pod č. 85
– Oskar Kokoschka. Emigrant Life – Prague and London 1934–1953, Kunsthalle Bielefeld, 20. listopadu 1994–19. února 1995, Jutta Hulsewig-Johnen (ed.),vysta veno pod č. 74, barevně reprodukováno
na straně 175
– Die Thermopylen. Oskar Kokoschka – a g reat European. Albertina Museum, Vienna, 22. července–26. září 1998, Alfred Weidinger (ed.), vystaveno pod č. 192, barevně reprodukováno na straně 106
– Oskar Kokoschka, Exile and new Homeland 1934–1980 , Albertina Museum, Vienna, 11. dubna–13. července 2008, vystaveno pod číslem 136, barevně reprodukováno na straně 43

Literatura
– Sissy Geiger-Gierke: Aristophanes, Kokoschka und Die Frosche, In Festschrift b y Otto R. v. Lutterotti . 14. ledna 1974. Verena Grabmayr a Heinz Mackowitz (ed.), Innsbruck 1973, 137–142, strana 141
– Joseph P. Hodin: Kokoschka und Hellas. Euro Art/Europa – Verlag, Vienna, 1975, strana 66, barevně ilustrováno na straně 81
– Smaranda Rosu: Kokoschka. Bucharest: Ed.Meridiane 1976, (Universal Art Masters), barevně reprodukováno na straně 55
– Klaus Albrecht Schroder und Johann Winkler: Oskar Kokoschka, Munchen Prestel 1991, barevně reprodukováno pod č. 85
– Heinz Spielmann: Kokoschka in Prague: In Peter Becher a Peter Heumos (ed.) Drehscheibe Pra g. German emigration in Czechoslovakia 1933–1939. Munich: R. Oldenburg 1992 (publication of the Collegium Carolinum), strana 94
– Heinz Spielmann: Leben aus der Freiheit. Oskar Kokoschkas Verstandnis der Antike. (uvedeno ve výstavním katalogu). Halle, Stiftung Moritzburg – Kunstmuseum des Landes Sachsen – Anhalt, 28. března–20. června 2010.
– Oskar Kokoschkas Antiquity. A European vision of Modernity , Katja Schneider and Stephan Lehmann (ed.), strana 21, barevně reprodukováno pod číslem 17.

*U této položky je snížená provize aukční síně ve výši 4% včetně DPH.

Vzhledem k tomu, že obraz má zahraničního majitele, nepodléhá jurisdikci České republiky
a zákonu č. 20/1987, a je tedy „export free“ (trvalý vývoz není omezen).
Zájemci o dražbu tohoto obrazu, kteří v minulosti u naší společnosti nikdy nevydražily žádnou položku se musí domluvit před aukcí o podmínkách účasti v aukci.