Výstavní síň EXPO 58

Adolf Loos Apartment and Gallery zde představuje moderní galerijní prostředí, kde prezentuje vysoce kvalitní české i mezinárodní umění. Budova Expo 58 je považována za jednu z nejkrásnějších staveb světové architektury druhé poloviny 20. století, která se stala symbolem mezinárodního úspěchu československého umění a architektury. Objekt zapsaný na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO, který obdržel na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu hlavní cenu (Zlatou hvězdu) a dalších třináct ocenění, je tak znovu otevřen veřejnosti.

Adolf Loos Apartment and Gallery působila do 30. dubna 2021 ve výstavní síni Mánes, kde mezi lety 2015 – 2021 proběhlo mnoho úspěšných výstav českých i zahraničních umělců. Uskutečnila se zde také řada exkluzivních aukcí, při kterých naše společnost dosáhla fantastických aukčních rekordů včetně mnoha světových.

První výstavu, ikonických obrazů KUPKA – MUCHA, v nové výstavní síni Expo 58 ART, navštívilo neuvěřitelných 18 000 platících návštěvníků za pouhé tři týdny jejího konání. Většina obrazů byla zapůjčena ze soukromých sbírek z tuzemska a zahraničí, některá díla měli možnost návštěvníci vidět veřejně vůbec poprvé. Hodnota vystavených děl přesáhla částku dvě a půl miliardy korun a jednalo se tak o nejdražší výstavu v České republice, kterou pořádala soukromá galerie.

Historie EXPO 58

Světová výstava v Bruselu 1958

Československý pavilon se na výstavě EXPO 58 stal doslova senzací. Svět oceňoval nápaditou architekturu, progresivní konstrukce (ocelové kostry) i bohatou expozici. Pavilon získal hlavní cenu Zlatou hvězdu a dalších třináct ocenění. Za půl roku trvání výstavy prošlo jen československým pavilonem na šest milionů diváků. Pavilon navštívil belgický král Baudouin I., holandská královna Juliana, monacký princ Rainier III. Jedním z těch, kteří zanechali i nadšené zápisy v návštěvní knize, byl i filmař Walt Disney.

Budova byla postavena v roce 1958 jako součást československého pavilonu na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. "Všeobecná mezinárodní výstava v Bruselu 1958", tak zněl oficiální název první velké světové výstavy po druhé světové válce, která probíhala od 17. dubna do 19. října 1958. Výstavu navštívilo neuvěřitelných 42 miliónů diváků, vystavěno bylo na 106 pavilónů a účastnilo se jí 42 národů. Pro československou architekturu měla bruselská výstava klíčový význam. Stavba se stala jedinečnou syntézou československého výtvarného umění a designu. Československo svou účastí představilo světu stav kulturní a technické vyspělosti.

Soutěž na projekt československého pavilonu byla vypsána již o dva roky dříve (1956). Do užšího výběru soutěže se dostali architekti Ing. arch. František Cubr, Ing. arch. Josef Hrubý, Ing. arch. Zdeněk Pokorný, kteří i zvítězili. Jejich projekt vynikal dokonalou čistotou formy a výrazně novým technologickým a konstrukčním řešením. Díky dělení stavby na plné a prosklené části se pavilón přirozeně propojil s exteriérem. Nádvoří, v němž byla posazena půdorysně půlkruhová budova, byla organickou součástí celé kompozice a ztrácel se tak rozdíl mezi tím, co je vně a co je uvnitř.

Scénář expozice vypracoval Jindřich Santar, který spolupracoval s umělci Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Hlavní myšlenkou a ústředním tématem výstavy byl člověk. Ideu přehlídky pak usměrňovalo stěžejní heslo Adolfa Hoffmeistera: „Jeden den v Československu“. Z toho vyplývalo členění expozic na jednotlivé tematické okruhy Práce – Kultura – Odpočinek, které se prezentovaly ve dvanácti dílčích expozicích. Přímými nositeli vedoucích myšlenek programu se stala výtvarná díla, která byla často monumentální povahy a která byla provedena v materiálech – v bronzu, mozaice, mramoru, skle nebo keramice. Pozornost vzbudila mimo jiné moderně architektonicky řešená restaurace, dále Laterna magika, film Karla Zemana - Vynález zkázy a celková koncepce exhibice.

Brusel heslo doby

Nejvyšší ocenění pavilonu bylo uděleno nejen na základě vysokého hodnocení, kterého se dostalo díky využití nových technologií v kombinaci se sklem a s plastickými hmotami, ale také jako ocenění krásných a moderních interiérů tvořených originálním nábytkem, uměleckými díly a užitnými předměty, které předznamenaly tzv. „bruselský styl“. Tento styl je charakteristický asymetrickými tvary a výraznou barevností. Slučuje estetiku pozdního funkcionalismu - internacionálního stylu charakteristického závěsnými stěnami, využívá propojení skla, kovu a plastických hmot s abstraktním uměním. „Bruselský styl“ začal v československých ulicích fungovat jako mluvčí nové krásy moderního velkoměsta, přičemž se stal součástí domácností a života mnoha rodin. Vliv bruselského stylu přetrvává dodnes.

Historie pavilonu po roce 1958

Po ukončení výstavy byla stavba rozebrána, přepravena do Prahy a znovu postavena v Letenských sadech. Harmonické místo a vyhlídková terasa poskytly návštěvníkům nádherný výhled na město. Pavilon se stal populární a vyhledávanou destinací. V roce 1964 bylo Expo 58 prohlášeno za kulturní památku. Druhá část expozice byla znovu postavena na pražském Výstavišti, kde sloužila až do začátku 90. let 20. století, kdy byla požárem nenávratně zničena.

Přestože byl letenský pavilon kulturní památkou a v roce 1992 byl spolu s historickým centrem Prahy zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, začal v 90. letech v majetku státu chátrat. Objekt pak byl vydražen v malé privatizaci a následně několikrát změnil vlastníka. Toto kdysi cenné místo inovace a kultury bylo ponecháno svému osudu a postupně dále chátralo.

V roce 1997 objekt získal rakouský investor a začal s nákladnou rekonstrukcí. Rekonstrukce probíhala v letech 1997 až 2001. Investor a nájemce se shodli, že exteriér zůstane nezměněn a v interiéru se pokusí zachovat co nejvíce původních prvků. Mezi lety 2001 a 2020 sídlila v pavilonu reklamní agentura.

Koncem roku 2021 Adolf Loos Apartment and Gallery po nákladné generální rekonstrukci otevřela v bruselském pavilonu svoji novou exkluzivní výstavní síň Expo 58 ART. V roce 2023 opravila také vyhlídkovou terasu, z které je krásný výhled na stověžatou Prahu.